Zprvu se může zdát, že se jedná o téma naprosto absurdní. Kdo by se, proboha, zabýval nesmrtelností chrousta? Většina lidí, když už o nesmrtelnosti přemýšlí, tak v souvislosti se sebou samým, maximálně se svými blízkými. Chroust, ten je jim ukradený. Ale my s panem Škvorem jsme jiní. My v chroustovi vidíme víc, než jen hmyz, který nám občas vlétne do okna a bzučí u lampy. My v něm vidíme symbol, metaforu, možná dokonce i klíč k pochopení smyslu života. A možná jsme se jen nudili.
Chroust a jeho Krátký Život:
Chroust, jak známo, není zrovna dlouhověký tvor. Jeho dospělý život trvá jen několik týdnů, během kterých se chroust věnuje v podstatě jen dvěma činnostem: rozmnožování a okusování listů. Jeho život je krátký, ale intenzivní. Nejspíš se nestihne nudit. My si s panem Škvorem často říkáme, že by se od chrousta mohl učit leckterý člověk.
Představme si ale situaci, že by se chroust stal nesmrtelným. Co by to znamenalo? Co by to s ním udělalo? Ztratil by smysl života? Začal by se nudit? Začal by přemýšlet o filozofických otázkách, jako jsme to dělali my s panem Škvorem?
Hypotetický Chroustí Svět:
Představme si chrousta, který žije už tisíce let. Viděl vzestupy a pády civilizací, zažil války a míry, sledoval, jak se mění krajina. Viděl dinosaury a zažil dobu ledovou. Představme si toho chrousta, jak sedí na větvi stromu a přemýšlí o tom, jestli má vůbec smysl okusovat ty listy. Vždyť už to dělá tisíce let! Co dál?
Pan Škvorec se domnívá, že by se nesmrtelný chroust postupem času stal něčím víc, než jen chroustem. Stal by se filozofem, mudrcem, možná dokonce i mesiášem. Možná by začal chroustům kázat o smyslu života a o tom, jak se vyrovnat s nesmrtelností.
Já jsem skeptičtější. Myslím si, že by se z nesmrtelného chrousta stal cynik. Všechno už by viděl, všechno už by zažil. Nic by ho nepřekvapilo, nic by ho netěšilo. Stal by se apatickým, lhostejným tvorem, který by jen seděl na větvi a čekal, až ho konečně někdo sešlápne.
Problém Nesmrtelnosti:
Problém nesmrtelnosti, ať už lidské nebo chroustí, spočívá v tom, že jí dává smysl smrt. Smrt je to, co nám dává motivaci žít naplno, užívat si každého okamžiku. Když víme, že naše existence je konečná, snažíme se ji naplnit smyslem. Když víme, že budeme žít věčně, ztrácí všechno význam.
Pan Škvorec s tímto nesouhlasí. On si myslí, že nesmrtelnost by nám dala možnost skutečně poznat svět, pochopit jeho složitost a krásu. Měli bychom dostatek času na to, abychom se věnovali umění, vědě, filozofii. Měli bychom čas na to, abychom se stali lepšími lidmi (nebo chrousty).
Já se domnívám, že bychom se spíš zbláznili. Neustálý proud informací, neustálá změna, neustálá bolest. To všechno by nás semlelo. Neměli bychom na to kapacitu.
Experiment (Neúspěšný):
Rozhodli jsme se, že se pokusíme ověřit naše teorie v praxi. Chytili jsme několik chroustů, a začali jsme je krmit speciální směsí bylinek a vitamínů, o které jsme se domnívali, že by mohla prodloužit jejich život. Dále jsme na ně pouštěli nahrávky filozofických přednášek od těch největších myslitelů a filozofů. Nicméně naše úsilí bylo marné. Všichni chrousti, bez výjimky, po několika týdnech zemřeli. Možná jsme jim dávali špatné bylinky, možná je filozofie zabila. Kdo ví?
Závěr (prozatím):
Přestože jsme nezískali jednoznačné odpovědi, naše filozofické přemýšlení o nesmrtelnosti chrousta nás obohatilo. Uvědomili jsme si, jak složitá a fascinující je otázka existence, smyslu života a smrtelnosti. A taky jsme zjistili, že s panem Škvorem jsme poněkud excentričtí.
Možná se k tomuto tématu v budoucnu vrátíme. Možná se pokusíme o další experimenty. Ale prozatím se spokojíme s tím, že jsme se na chvíli zamysleli nad něčím, co je mnohem větší, než jsme my sami. A kdo ví, možná, že někde na světě existuje chroust, který žije už tisíce let a přemýšlí o nás, lidech. Možná, že si o nás myslí, že jsme hloupí, krátkozrací a povrchní. A možná má pravdu. Ale to už je téma na jinou filozofickou úvahu. Zůstaňte s námi, a uvidíte. Třeba se dočkáte i zamyšlení nad nesmrtelností mouchy!
