Já, Hynek Kyblík, se po dlouhých letech hledání konečně našel. Ne, nemyslím to duchovně, i když i tam jsem udělal notný pokrok (díky sezení u pana faráře Vomáčky, skvělého člověka a ještě lepšího posluchače mých nekonečných teorií o vlivu slunečních skvrn na chování syslů), ale v oblasti sportu. Už jako mladík jsem zkoušel ledacos. Hrál jsem fotbal, ale zjistil jsem, že mi míč překáží ve výhledu na krásy přírody (zejména na slečnu Květuš, která pravidelně venčila jezevčíka Alfréda za hřištěm). Zkoušel jsem šachy, ale mé intelektuální schopnosti byly tak oslnivé, že jsem soupeře traumatizoval už při prvním tahu (dodnes se mi paní Novotná vyhýbá obloukem). Nakonec jsem objevil bungee jumping.
Ale ne ten obyčejný, s lanem. To by bylo příliš konvenční, příliš nudné, příliš... bez Hynka Kyblíka! Můj koníček je bungee jumping bez lana. A než se zhrozíte a začnete volat na záchranku, dovolte mi, abych vám to vysvětlil. Bungee jumping bez lana je umění, je to filozofie, je to... život.
Bungee jumping bez lana je lepší než s lanem, ale není pro každého. A to je jeho krása.
Začnu tím, proč je lepší než s lanem. Představte si tu svobodu! Ten pocit naprosté volnosti, kdy se řítíte k zemi, neomezeni žádným lanem, žádným poutem. Jste jen vy, gravitace a... zem. Ta zem je samozřejmě důležitý faktor. Proto se neskáče jen tak z ledasčeho. Musíte mít vybrané místo, kde víte, že přežijete. Musí to být ideálně hromada sena. Měkké, voňavé seno. Nebo, jak tomu bylo minule, obrovský nafukovací hrad pro děti. Půjčil jsem si ho od pana Kroupy, majitele místního hračkářství. Tvrdil, že "reklamní bungee jumping" mu přivede nové zákazníky. Nevím, jestli mu to pomohlo, ale ten hrad mi zachránil kosti.
S lanem jste omezeni jeho délkou, jeho pružností, jeho existencí! Bez lana jste pánem svého osudu. Jste jako pták, který se učí létat... teda, padat. Je to pocit, který se nedá popsat slovy. Zkuste si představit: Stojíte na okraji propasti (dobře, na okraji hasičské věže, ale to je detail). Pod vámi se rozprostírá svět. Vítr vám fičí ve vlasech (v těch několika, co mi zbyly). Nadechnete se... a skočíte.
A teď to nejdůležitější: proč to není pro každého? No, řekněme si to upřímně, vyžaduje to jistou dávku... bláznovství. Ale bláznovství kontrolovaného! Musíte být perfektně připraveni. Musíte mít dobrý odhad vzdálenosti, rychlosti větru, elasticity sena (nebo nafukovacího hradu). Musíte znát své tělo a jeho limity. A hlavně, musíte mít odvahu. Odvahu skočit do neznáma a věřit, že dopadnete... měkce.
Samozřejmě, rizika existují. Už jsem si párkrát natloukl, párkrát jsem si podvrtl kotník, a jednou jsem se málem utopil v seně. Ale tyhle drobné nepříjemnosti jsou nic ve srovnání s tím, co mi bungee jumping bez lana dává.
Dává mi pocit svobody, dobrodružství, a hlavně, dává mi důvod k životu. Protože, ruku na srdce, co jiného by dělal Hynek Kyblík v Humpolci? Psal by básničky o okurkách? Zahradničil by a truchlil by nad smrtí Imricha? Nebo by se věnoval nudné administrativní práci? Ne! Hynek Kyblík skáče z věží a užívá si života!
A i když to není pro každého, doporučuji to vyzkoušet. Alespoň jednou. Možná, že zjistíte, že ve vás dřímá skrytý Kyblík, toužící po volnosti a dobrodružství. Jen si dejte pozor, abyste si vybrali to správné seno. A možná si s sebou vezměte i pana faráře Vomáčku, pro případ, že byste se málem utopili.
A na závěr, jedno důležité upozornění: Bungee jumping bez lana provádějte na vlastní nebezpečí. Hynek Kyblík nenese žádnou zodpovědnost za vaše zlomeniny, podvrtnutí, utopení v seně nebo traumatizované kolemjdoucí.
Žádné komentáře:
Okomentovat